AKTUÁLNÍ NABÍDKA KURZU INSTRUKTORA LYŽOVÁNÍ

Základy vzniku lyžování

Mezi předchůdce lyží patřily hlavně sněžnice. Počátky lyžování se datují starší doby kamenné. Lyže byly dopravním prostředkem. Vyškolený instruktor lyžování se v této době zatím neobejevoval.
Počátky lyží souvisí s obalováním chodidel zvířecí koží, slámou. Vznikaly různé sněžnice a sněžnice se postupně prodlužovaly.
Lyže tedy sloužily jako dopravní prostředek – především k lovu či jiným přesunům. Důkazem jsou nákresyz jeskyní . Staré pozůstatky lyží se našly ve Švédsku.
Od 16. stol. jsou písemné doklady o lyžování: ze Skandinávie, tak z Polska, Ruska, Koreje i Japonska. Podnětné téma pro kurzy instruktora lyžování. Důležitým dokumentem o severských národech a lyžování je spisarcibiskupa z Upsaly (Švédsko) Olafa Magna – sepsal Dějiny severských národů ve vyhnanství z církevních důvodů.
Informace o válce na lyžích: Švédsko a Dánsko, máme přibližně z roku 1200. Existovaly vojenské lyžařské skupiny v Norsku od 16. stol. Lyžařský kurz s instruktorem byl v norské armádě povinný. Součástí kurzu lyžování měly být i závody.
O lyžování máme také zmínky z Anglického království.
Různé typy lyží se využívaly na různých místech světa – existovaly 3 typy:
a) severský typ – vyznačuje se nestejnou délkou lyží.
b) sibiřský typ – byl kratší (do 185 cm)potažené kůží. Používaly se na Sibiři a Skandinávii.
c) jižní typ – byly lyže krátké (asi 115-150cm), vzadu nezakulacené a povrch lyží byl hladký. Využívaly se na území Ruska, Finska a Švédska.
V typologii starověkých lyží se uvádějí i bahenní lyže z jižního Švédska.
K jízdě na lyžích se používala jen jedna hůl ( přibližně do 19. století ). Zvláštní aspekt pro kurz instruktora lyžování.
Na lyžování začíná nahlížet jako na sport až v 2. polovině 19. století, kdy je Norovi Sondre Norheimovi přisuzován vynález vázání. Technika lyžování se začíná vyvíjet. V roce 1843 byly zorganizovány první doložené lyžařské závody. Uskutečnily se v Trornso v Norsku.
Se sportovní činností souvisí různé spolky. Roku 1877
v Kristiánii (dnešní Oslo) byl založen lyžařský klub.
Roku 1880 vznikla první lyžařská škola v Oslo, kde vyučovali instruktoři lyžování kurz. Kurz instruktora lyžování obohatil o zkušenosti se svěřenci.
Významným propagátorem sjezdového byl instruktor lyžování F. Nansen .

Historie lyžování v Čechách

Roku 1887 se datuje vznik lyžařského kroužku v Praze, kde působili instruktoři lyžování. Zakladatelem byl Josef Rossler-Ořovský. J.R.. Založil kultovní závod na 50 km v Krkonoších. J. Rossler – Ořovský byl tedy instruktorem lyžování, sám byl výborným sportovcem a sportovním žurnalistou. J. Rossler-Ořovský byl u zrodu Československého olympijského výboru. Zasloužil se o fakt, že v rámci II. OH roku 1900 se uskutečnily lyžařské soutěže v Krkonoších.
Roku 1910 vznikla Mezinárodní komise lyžování – v roce 1924 změnila na mezinárodní federaci lyžování – FIS.

Historie sjezdového lyžování

Alpské disciplíny byly uznány FIS a zároveň zařazeny do programu zimních olympijských her . Ke změnám v technice alpské jízdy dochází zejména v alpských zemích a vznikají zde první lyžařské školy. První škola zacílená na alpské sjezdové lyžování vzniká v Alpách – lilienfeldská škola. Zakladatelem byl Rakušan Mathias Zdiarski. zastánce pluhu a přívratu. Kurz instruktora lyžování této školy obohatil o zkušenosti z praxe se svěřenci a metodika sjezdového alspkého lyžování se v Rakousku dále rozvíjela. Následující rakouskou školou je “albertská” lyžařská škola, která upřednostňovala přívratnou techniku. Kurz instruktora lyžování zde probíhal interně. Je založena také švýcarská škola. Používá provádění švihů odvratu. Vrcholem albertské a švýcarské školy byla snožná technika ve sjezdovém lyžování.

Roku 1938 vzniká francouzská škola a její kurz cvičitele lyžování, která zastává snožnou techniku. Zakladatelem je závodník a cvičitel lyžování Francouz E. Allais po vítězství na mistrovství světa v roce 1938.
V technice francouzské školy se intruktoři lyžování ve větší míře zaměřovali na práci celého těla během oblouku, na přenášení „váhy“ jezdce dopředu, na rotaci trupu a fixaci pánve. Rotace trupu přecházela na odlehčené patky lyží poklekem. Ve Francouzské škole se tedy vyvíjela rotační technika. Kurz instruktora lyžování této školy pojímal jako možnost si techniku vyzkoušet na běžné populaci.

Ve švýcarské lyžařské škole byla také propagována snožná technika, ale kladl se zde důraz na odlehčení lyží pohybem nahoru-dolů. Byla to tedy nerotační technika.
Během 2. světové války a v poválečné době se objevují zejména sjezdaři a instruktoři lyžování kurz zejména z Rakouska a dalších ryze alpských zemích.
Rakouská alspká technika přišla s. „protiramennou kristiánií“, ve které se používá nový sjezdový postoj.
Trend v metodice a technice určuje hlavně Rakousko (Rakouští závodníci a cvičitelé lyžování kurz). V Rakousku vzniká nová technika, založená na pohybech dolní poloviny těla pří vyjíždění oblouku. Tato technika lyžování se projevuje dynamičností a snadnou točivostí bez větší ztráty rychlosti. Tato sjezdová technika odbourala přenášeni rotace z ramen přes boky na nohy. Horní polovina těla vyrovnává práci dolní končetin patrnými kompenzačními pohyby. Potom se začne prosazovat francouzská škola a jejich kurzy instruktora lyžování prostřednictvím představitelů: G. Joubert a J. Vuarneí.
V minulých letech diskuze probíhal mezí rakouskými cvičiteli lyžování a francozskými cvičiteli lyžování. Tyto velmoci ve sjezdovém lyžování s velkým množstvím lyžařských škol a instruktorů lyžování vyznávaly odlišné techniky sjezdového lyžování ve výuce . Odlišný pohled na techniku probíhal na úrovni základního výukového lyžování.
Historie závodního sjezdového lyžování
V Kitzbühelu se jel v roce 1905 první závod – Mistrovství Tyrol. Závody se nazývaly Rendez-Vous. Arlberg-Kandahar Rennen byl prvním velkým alspským sjezdovým závodem, který podpořil uznání sjezdového sportu FIS. Zároveň zahájil řadu známých dalších sjezdových závodů. První sjezdový FIS závod proběhl v r. 1929 v Zakopaném. V roce 1930 by uspořádán sjezd a slalom v Lauberhornrennen .
Pauzu v závodním sjezdovém lyžování zapřičinila II. světová válka. Vývoj závodního lyžování pokračoval p II. Světové válce. Světový pohár ve sjezdovém lyžování vznikl v r. 1967.
Hvězdou světového lyžování byl I. Stenmark ( krátce instruktor lyžování) . V r. 1984 začal používat na závodech bočně vykrojené lyže.
Zlomem pro vývoj techniky sjezdového lyžování bylo zavedení kloubových tyčí do závodů v roce 1984. Předtím jezdci odráželi tyč nataženou paží. Branka sjížděla po paži od ruky na rameno a za sjezdaře. V kloubových tyčích začali slalomáři odrážet tyč vnitřním bokem, stehnem i bércem. V r. 1985 se začal organizovat závod v superobřím slalomu.

Na začátku devadesátých let se objevily na trhu velmi vykrojené lyže Elan Parabolic (carvingy) a od r. 1991 i Kneissl Ergo. V devadesátých letech se objevují v závodech dorostu. Ve World Cup se carvingové lyže objevovaly ze začátku v obřím slalomu v kategorii žen. Muži ve sv. poháru začali carvingové lyže používat s opatrností. Na začátku zimní sezóny 1999 / 2000, kdy už téměř celé startovní pole kategorie žen závodilo na carvingových sjezdových lyžích, se v kategorii mužů ve slalomu a obřím slalomu přikláněli k méně vykrojeným modelům. V průběhu sezóny i muži přešli postupně na carvingové csjezdové lyže. Zajímvé téma pro kurz instruktora lyžování.
Historie lyžařských kurzů
Lyžování se ve školní výuce začalo objevovat koncem 19. století. Lyžování bylo dokonce prosazeno do školních předpisů. Později se stalo součástí školních osnov. J. Buchar byl významným propagátorem a instruktorem školního lyžování a velmi podpořil rozvoj lyžování a zimní turistiky v oblasti Krkonoších. Působit v lyžování začal v r. 1884 a organizoval pravidelné kurzy lyžování školních dětí na lyžích. Na jeho činnost ho navázali učitelé Jodas (významný instruktor školního lyžování), Mečíř, Ďoubalík , Aleš Lyžec ( instruktor školního lyžování).
V r. 1890 bylo prosazeno u úřadů právo nahradit tělocvik sáňkováním. Zhruba roku 1995 povolily úřady v hodinách tělesné výchovy kurzy lyžování. Začali se pořádat neformální kurzy pro instruktory školního lyžování, závody pro školy a školní lyžařské kurzy. V r. 1920 se tento sport stalo pevnou součástí osnov školní tělesné výchovy.
V roce 1933, 1939, 1945 se lyžování prosazuje v osnovách škol obecných a středních.
Po r. 1945 jsou zlepšeny osnovy lyžařského výcviku. V r. 1960 vzniká důležitý dokument „Jednotná osnova tělesné výchovy“, která povolovala propojení povinné tělesné výchovy s mimoškolní výchovou. V horách začaly vznikat lyžařské třídy.

Historie a současnost školení instruktorů

Do vývoje lyžování přispělo také vzdělávání. Do r. 1989 vzdělávání v lyžování již probíhalo. Organizované formální vzdělávání: školení instruktora lyžování probíhalo pod záštitou tehdejších sportovních organizací.

S instruktorem lyžování, tak jak ho potkáváme v dnešní podobě, se začínáme setkávat v první polovině 90. let., s rozvojem privátních lyžařských škol.
Kvalita těchto instruktorů byla tedy velmi různá a závislá na konkrétním člověku. Postupně začaly různé organizace pořádat školení a kurzy pro instruktory lyžování , na které se mohli účastníci přihlašovat prakticky bez omezení. Obtížnost těchto školení byla velmi různorodá.

AKTUÁLNÍ NABÍDKA KURZŮ PRO INSTRUKTORY LYŽOVÁNÍ